Mapa - Lodž (Łódź)

Lodž ( – výslovnost, nebo , 1940–1945: Litzmannstadt) je město i okres v centrální části Polska. V Lodži žije obyvatel a bylo tak třetím největším polským městem po Varšavě a Krakově. Od roku 1999 je hlavním městem Lodžského vojvodství. Katastrální území Lodži zaujímá 294 km². Město leží v nadmořské výšce 164–284 metrů n. m., 130 km jihozápadně od Varšavy. Je průmyslovým centrem Polska a důležitým místem kinematografie, ve kterém se vyrábí nejvíce polských celovečerních filmů.

Slovo łódź znamená v polštině loď nebo člun, avšak název je nejasného původu. Městské motto Ex navicula navis („z loďky loď“) odkazuje k závratnému růstu města v 19. století, kdy bylo jedním ze světových center textilního průmyslu a koexistovali zde Poláci, Židé, Němci a Rusové i jejich odlišná náboženství, což vtisklo Lodži charakter odlišný od jiných polských měst. Dnes je Lodž známa také jako sídlo státní filmové školy.

Město se poprvé písemně připomíná v roce 1332 pod názvem Łodzia. Roku 1423 udělil polský král Vladislav II. Jagello Lodži městská práva podle vzoru Magdeburského práva. V roce 1661 bylo postiženo velkým požárem a následně morem.

Při druhém dělení Polska v roce 1793 se stalo součástí Pruska. Kolem roku 1800 zde žilo pouze 190 lidí. Po uzavření Tylžského míru v červenci 1807 patřilo do Varšavského knížectví. Od roku 1815 v rámci Kongresového Polska bylo pod nadvládou Ruska. V té době zažilo město největší růst především díky textilnímu průmyslu. S rozvojem textilního průmyslu je spjat Ludwig Geyer a dále tří průmyslníci, kteří bývají také označování jako králové bavlny. Byli to Ludwik Grohman, Karol Wilhelm Scheibler a Izrael Poznański, jejichž sochy stojí na Piotrkowské ulici. Usazovali se zde přistěhovalci z Německa, Čech i jiných zemí Evropy. V roce 1839 bylo 78 % obyvatel Němci. Postupně se Lodž stala největším textilním centrem Ruska. Od roku 1848 sem začali přicházet ve velké míře Židé, mnoho místních řemeslníků přicházelo ze Slezska. Železniční spojení s Varšavou a Vídní získalo město v roce 1865. Počet obyvatel stoupl na více než 100 000. V roce 1882 byla postavena první synagoga a o dva roky později pravoslavná katedrála Alexandra Něvského. Roku 1892 docházelo ke stávkám a k násilným střetům obyvatel s ruskou armádou, při kterých 23. června zemřelo 164 lidí. V stejném roce byl založen největší židovský hřbitov v Evropě. Podle sčítání obyvatel roku 1897 bylo 40 % obyvatel Němců a 31 % Židů. V roce 1904 bylo ve městě 546 továren, ve kterých pracovalo přes 70 000 dělníků převážně v textilním průmyslu.

Od 11. listopadu do 5. prosince 1914 probíhala u města velká bitva mezi německou a ruskou armádou, ve které zvítězila německá strana pod vedením generála Karla Litzmanna a město se dostalo do německé správy. Po válce se z města velká část Němců musela vystěhovat a počet obyvatel klesl o 40 %. V roce 1922 se Lodž stala hlavním městem Lodžského vojvodství. Hospodářský růst však velmi slábl vzhledem ke ztrátě odbytišť v Rusku po Říjnové revoluci a v Německu při hospodářské krizi ve 30. letech. 13. září 1925 bylo na kraji města otevřeno letiště Liblinek.

V roce 1939 žilo ve městě více než 200 000 Židů. Po přepadení Polska Německem hájil město před německou armádou generál Juliusz Rómmel. Němci 8. září 1939 město obsadili a 11. dubna 1940 přejmenovali na Litzmannstadt po německém generálovi Karlu Litzmannovi (1850–1936). Nacistické orgány vytvořily lodžské ghetto pro 200 000 Židů. Okolo města vzniklo několik koncentračních a vyhlazovacích táborů, do kterých byli přiváženi obyvatelé jiných národností. Od 16. října do 3. listopadu 1941 sem bylo deportováno asi 5 000 Židů z Protektorátu Čechy a Morava. Z českých Židů se konce války dožilo 277 osob. V menším koncentračním táboře, určeném pro děti od dvou let, zahynulo od roku 1942 kolem 500 dětí. Vzhledem k důležitosti práce obyvatel ghetta pro německou armádu bylo toto ghetto zničeno v srpnu 1944 jako poslední z velkých ghett v Polsku. Přežilo jen 880 lidí. Osud ghetta zachytil ve svém románu Chudí v Lodži švédský spisovatel Steve Sem-Sandberg nebo František Kafka v románu Krutá léta. Hlavou ghetta byl Mordechaj Chaim Rumkowski.

Ludwik Grohman, Karl Wilhelm Scheibler, Izrael Poznanski na Piotrkowské ulici